Antifosfolipidový syndrom

Dátum: 19.02.2007 23:34
Vec: tromboembolia


Antifosfolipidový syndrom – diagnostika a léčba

A. Buliková, M. Penka
Oddělení klinické hematologie FN Brno, pracoviště Bohunice, přednosta prof. MUDr. Miroslav Penka, CSc.

Antifosfolipidový syndrom je nejčastější příčinou získané trombofilie. Může vést k významné mortalitě i morbiditě. Jakýkoli orgánový systém a céva jakékoli velikosti mohou být v průběhu onemocnění postiženy. Z tohoto důvodu se sám antifosfolipidový syndrom může manifestovat širokým spektrem klinických příznaků. Bez ohledu na pokroky v pochopení patogeneze vlivu antifosfolipidových protilátek na jejich cílové struktury, zůstává antikoagulační léčba hlavím způsobem léčby. V tomto přehledu jsme se zaměřili na proces diagnostiky u pacientů s antifosfolipidovými protilátkami a shrnuli terapeutické možnosti.

Na základě poznatků, že přítomnost inhibitoru lupus antikoagulans a protilátek proti β2-glykoproteinu I je více asociována s trombózou nežli přítomnost antikardiolipinů, byla v roce 2002 na jednání standardizačního výboru ISTH (Mezinárodní společnosti pro trombózu a hemostázu) doporučena nová klasifikace laboratorních kritérií pro diagnózu antifosfolipidového syndromu.
Doporučuje rozlišovat:
• typ I: pozitivita lupus antikoagulans a současně pozitivita protilátek proti β2-glykoproteinu I
• typ II: izolovaný průkaz lupus antikoagulans
• typ III: izolovaná pozitivita protilátek proti β2-glykoproteinu I
• typ IV: průkaz jiných antifosfolipidových protilátek (proti fosfatidyletanolaminu, proti protrombinu atd).

Klíčová slova: antifosfolipidový syndrom – proces diagnostiky – terapie







Tento článok je z Slovenský hematolologický portál
http://www.hematology.sk

URL tohoto článku je:
http://www.hematology.sk/modules.php?name=News&file=article&sid=53